Jak se vyrábí kabely - krok 4: Vinutí

Po izolaci je dalším krokem v procesu splétání jednotlivých žil dohromady, tj. jejich mechanické stočení podle předem definovaných geometrických specifikací, aby se snížilo vzájemné rušení mezi elektrickými vodiči způsobené magnetickou vazbou. Svazování žil dohromady slouží také k dalšímu účelu: zajišťuje, aby byl hotový výrobek mechanicky odolný a flexibilní.

V praxi lze žíly spojovat různými způsoby, ale nejjednodušší je párové kroucení. Jak již název napovídá, jedná se o stočení dvou jednotlivých žil do páru, které se obvykle používá v síťových nebo telefonních kabelech.

Následně lze žíly stočit dohromady. Sedm stejně silných prvků může tvořit soustřednou kruhovou konstrukci; při vyšším počtu jsou páry splétány ve vrstvách. U kabelů, které musí odolávat vysokému mechanickému namáhání a pohybům, se doporučuje svazkové splétání. Jedná se o stočení několika svazků jednotlivých žil do jednoho hlavního svazku. Splétání do svazků způsobí, že všechny žíly několikrát změní svůj vnitřní a vnější poloměr na pevně stanovené vzdálenosti v ohnutém kabelu. V důsledku toho se tahové a tlakové síly vzájemně vyrovnávají.

Důležitým měřítkem při splétání je délka zkrutu. Je definována jako délka jednoho prvku pramene, když je plně otočen kolem své osy. Například délka zkrutu 70 mm (2,75 palce) znamená, že každý vodič se každých 70 mm šroubovitě otočí o 360 stupňů kolem osy pramene. Čím kratší je délka zkrutu, tím je kabel pružnější. Délka zkrutu určuje také množství použitého materiálu. Jednotlivé žíly musí být delší než hotový kabel, protože procesem vinutí se kabel zkracuje; čím kratší je délka zkrutu, tím vyšší je faktor smrštění.